Vzpomínáme

Lucinka (ev.č. 54) se potulovala na ulici. Byla vyhozená z hospody, kam se schovala před nepřízní počasí. U Hornického domu je restaurace, kam Lucinka nakráčela a sedla si na barovou židličku, nemínila odejít. Díky dobrotě místních tam přebývala jako takový chlupaťoučký milý host tři týdny. Po třech týdnech ji však majitel chtěl vyhodit, takže nás oslovila barmanka s prosbou o pomoc pro tuhle krásnou kočičí slečnu. My jsme se jí ujali rádi. Měla dokonalou přátelskou povahu. Na Lucinku s láskou vzpomínáme. Lucinka zemřela na jedné ze svých toulek po okolí po srážce autem. Je nám to moc líto, protože aut tu máme opravdu málo a provoz je tak minimální, moc na Lucinku vzpomínáme.

Tomášek (ev.č. 55) byl odebrán od narkomanů ze Svatavy. Přišel v dezolátním stavu. Byl přijat s jeho tatínkem Alfem. Alf bohužel není mezi námi. Zemřel na selhání ledvin. Tomášek přišel jako cca měsíční koťátko. Byl do dlaně. Byl u nás od roku 2014. Přišel v zuboženém stavu, enormně zablešený, hladový. Po první koupeli z něj tekla růžová voda, což byl následkem poškození kůže z bleších kousnutí. Měl jich na sobě spoustu, jednu vedle druhé. Tomášek byl úžasňák, pohodář. Miloval to tady. Zemřel na selhávání ledvin. Vzpomínáme...

Otík (ev.č. 56) byl uvězněn v králíkárně společně s Pavlunkou, Želvinkou, Nikitkou. Byl zamčený v králíkárně, kde se všichni mačkali. Případ byl akutní. Všechny jsme přijali. Nikitka už bohužel zemřela. Otík je takový náš chlupatý stěhovavý ptáček! Když na Libnově máme nové kočičky, Otík nám vyjádří svůj názor jasně. Odstěhuje se na čas k sousedům. Když se kočičky zabydlí a situace je opět klidná, Otík si to nakráčí k prahu dveří se svým kukučem: "Ahoj, tak už můžu?!" Narodil se cca v roce 2010. Miloval pobyt venku. Bylo náročné ho vyfotit, protože se doma moc nezdržoval. Zemřel bohužel v roce 2020 na ledviny. S láskou  na něj vzpomínám. 

Střapečka (ev.č. 56) našla na ulici ve Františkových Lázních dočaskářka Zdeňka. Vypadal jako mrtvý. Bezvládné tělíčko Střapečka leželo na zemi a lidé chodili kolem. Byla nasnadě otázka, zda se vůbec podaří ještě tuto dušičku na pokraji sil zachránit. Ukázalo se, že Střapeček nejenže nebyl mrtvý, ale také se ukázal jako velký bojovník. Střapečka jsme u nás dali dokupy. Vstal doslova z mrtvých. U nás si užíval sluníčko, miloval prostředí jezírka a pozorování rybek. Byl to úžasňák s krásnou duší. Mr. Kocour, Black Panter. Měl rád našeho vůdcovského pejska Ozzyho. Všude ho doprovel. Tvořil nerozlučnou dvojku! Střapeček zemřel na selhání ledvin v 17 letech v roce 2024.

Lupinka (ev.č. 57) je unikátní a charismatická kočička, ke které byl osud krutý. Majitelka se o Lupinku nikterak nestarala, Lupinka chodila pořád sem a tam po ulicích v Sokolově. Nikde neměla stání. Byla utrmácená, hladová, špinavá, zablešená, hledala si jídlo a prosila u lidí pozornost. Hrozilo jí, že ji zajede auto. Byla k lidem mazlivá, neumíme si představit, jak to pro ni bez skutečného milujícího domova muselo být těžké. Spávala ve sklepě. Lupinku jsme přijali na azyl. Přišla hladová, zmrzlá, hubená, začervená, zablešená a celá od uhlí. Byla tak černá od uhlí, že ani nebylo znát, že má krásný bílý kožíšek. Lupinka byla navzdory tomu, co zažila, naprosto úžasná a lidem odevzdaná kočička. Byla extrémně hodňoučká, důvěřivá a zlaťoučká kočička. Odhadujeme její rok narození na rok 2015. Lupinka patřila mezi 20% mazlivých kočiček, které považují Libnov za svůj domov. Lupinka zemřela na selhání ledvin v roce 2023

Božánek (ev.č. 58) byl vyhozený v zahrádkách na Březové a ponechám osudu. Nikdo po něm nepátral. Našli ho zahrádkáři, kteří ho nechtěli krmit, aby se vrátil domů. Byl už vyhladovělý, přesto tam stále zůstával a čekal na pomoc. Zahrádkáři byli bezradní a obrátili se na útulek, který však neměl místo. Proto jsem byla útulkem požádána o pomoc. Zjistila jsem, že kocourek je slepý a přijala ho. Venku pro něj bylo velmi nebezpečno. Božánek byl u nás šťastný. Miloval chodit ven, hlavně, když vysvitne sluníčko. Chodil na zahradu a lehal si na vyhřáté schody. Byl zlatíčko. Bohužel se brzy ukázalo, že Božánek trpí epilepsií. Naskýtá se otázka, zda epileptické záchvaty nebyly důvodem, proč ho jeho rodina vyhodila. Nebyl na ulici zvyklý vůbec. Bylo jasné, že u někoho původně byl. Božánek se narodil odhadem v r. 2011. Kvůli svému handicapu hodně odpočíval. Zemřel po epileptickém záchvatu na srdeční selhání v roce 2022. 

Mildík (ev.č. 59) je z kauzy koček z Ostrova, které měly být vyhozené do rybníka jako ultimátní řešení nechtěného dědictví, které spadlo do rukou po smrti maminky její dceři. Ta se koček chtěla zbavit za každou cenu. K domu se jí nehodily. Živit je nechtěla. S její dcerou zosnovaly plán, že je utopí v místním rybníku. V rybníku měl skončit s ním Méďa Béďa, Uhlík, Zrzík, Avar. Naštěstí Mildík a všichni ostatní našli místo u nás. Rozum nám zůstává stát dodnes nad touto kauzou. Mildík je bráška Zrzíka. Zrzík zemřel v lednu 2020. Byla to velmi řešená kauza. Mildík byl mladá kočička, nar. cca v roce 2015. Byl v Libnově od března 2019. Všichni kromě Mildíka jsou plaší. Bohužel se po předchozích zkušenostech bál lidí. Mildíček zemřel v roce 2021 na ledviny. S láskou na něj vzpomínáme. 

* 2003 + listopad 2019

Mikynka (ev.č. 60) k nám přišla po pánovi, který se o ni nemohl dále starat. Byla původně z útulku z Německa, kde si ji adoptoval starší pán. Kvůli stáří se již o ni nemohl starat. Nejdříve byl pán v domě s pečovatelskou službou, pak v LDN, takže hledal pro Miky umístění. Mikynka už byla hodně stará fenečka při příjmu a v listopadu 2019 zemřela stářím u nás v azylu. Byla to babička, mixík pudličky a maltézáčka. Byla to zlatá a nenáročná fenečka. 

* 2005 + 12.1.2020

Čárymáry (ev.č. 61) si toho hodně vytrpěl vedle lidí závislých na drogách. Byl přijat od narkomana ze Sokolova. Přijali jsme ho, byl to starý ledviňáček. Vypadal trochu jako hromádka neštěstí, jako na fotce, špatná srst, hubeňoučký. Čárymáry byl ale uvnitř luxusní kocourek, byl extrémně přátelský a kamarádský pohodář. Všechny bral pod svá ochranná křídla. S každým se chtěl kamarádit. Byl jeden z mála, který by vás přivítal na prahu u našich dveří a nechal se od vás dlouho mazlit. Bylo mu 15 let. Na Libnově žil dva roky. Čárymáry přišel s kamarádem Kuldou, odebraným také z těchto nevhodných podmínek. ČÁRYMÁRY zemřel na zahradě. Večer se šel napapat, nešel si do oblíbeného pelíšku, ale šel spinkat k topení. Ráno se vykradl z domu a zesnul kousek od domu na zahradě. Zemřel 12.1.2020 na stáří a nemocné ledviny. 

Ozzy (ev.č. 62) byl adoptován z útulku p. Hrbáčka jako úplně malé šťěnátko. Původně byl týraný. Házeli ho přes plot v původní rodině, ta ho umístila do útulku. No několikrát přišli a zase ho tam odložili, až to pan Hrbáček zatrhnul. Na Ozzym to zanechalo psychické následky. Byl to Holandský ovčák, který potřeboval pevné vedení. Nesnášel se s každým. Cizím lidem nevěřil. Napáchala se na něm v původní rodině spousta chovatelských chyb. Bohužel to zůstalo v Ozzym  a v minulosti nás dost potrápil. Ozzy byl  dominantní a venku se choval velmi teritoriálně. U koček velmi oblíbený. Všechny omýval a vychovával. Velmi pomohl s výchovou prasátek. Přijal každé cizí zvíře, které nebylo dominantní a podřídilo se mu. Byl kápo našeho Libnovského azylu, Vašíkovým otcem a průvodcem. Ozzy zemřel na stáří. Byl uspán vet. v klidu domova.

Avar (ev.č. 63) je z kauzy kočiček, které měly být usmrceny vhozením do rybníka jako nechtěné dědictví. Avar přišel v dezolátním stavu. Byl plachý. a neobyčejný. Měl něco z Ruské modré kočky - nádherný šedomodrý kožíšek. Miloval chodit na dlouhé procházky po okolí. Je mu kolem 4 let (*2016) a v azylu žil od března 2019. Narodil se odhadem v roce 2016. Byl  nádherný a nezaměnitelný kocourek s velkým charismatem. S láskou na něj vzpomínáme.

Bárt a Kuky (ev.č. 64 a 65) byli brášci zachránění z věznice Vykmanov u Ostrova společně s Micinkou. Ve věznici se kočkám dělo velké utrpení a bezpráví. Byly podávány k zakousnutí strážným psům v pytlích jako zábava pro místní osazenstvo věznice. Společně s p. Hrbáčkem jsme zachránili spoustu kočiček před krutou smrtí. Tito dva byli jedni z nich.

Bárt byl pohodový kocourek. Miloval našeho vůdcovského psa Ozzyho. Na obrázku výše se k němu tulí a ducá do něj. Lidem nikdy nedůvěřoval, přesto u nás prošel krásnou přeměnou.  Vedle nás pečovatelů se pohyboval Bártík klidně a neohroženě. Žil v azylu 10 let, zemřel na selhání ledvin na stáří.

Kuky (ev.č. 65) je kocourek, který se dostal přímo z věznice. Zde si zažil své. Víme, že se do něj kopalo. Je hrozné, čím si Kuky prošel. Bohužel to na něm nechalo následky. Ačkoliv byl Kuky statný a velký kocourek, byl velmi zranitelný. Nevěřil si. Kukýnek byl nepřirozeně nesebevědomý a nejistý v různých situacích. Ustupoval menším. Kuky měl rád mého tatínka, který o něj společně se mnou pečoval od 8 měsíců, kdy k nám přišel. Kukýnek s námi občasně spinkal v posteli. Měl krásnou mírumilovnou a dětsky čistou duši,  Lidem po předchozích zkušenostech už nedůvěřoval. Miloval zahradu a vyhřívání na sluníčku. 

Micinka (ev.č. 66) byla zakladatelka azylu. Jako další byla i Micinka vězněm ve věznici Vykmanov v Ostrově. Přišla jako starší dáma. Spíše vlastně bábinka v 15. letech. Dožila se u nás kráýsných  20 let. Micinka byla miloučká kočička, vlídná, jemňoučká. Měla vílí povahu a mimořádně jemňounké chování a vystupování. Byla to naše libnovská pravá kočičí víla. Byla mimořádně vděčná, klidná a něžňounká dušička. Byla tu s námi od počátku vzniku azylu.

Kulíšek (ev.č. 67) žil s úžasným kocourkem Čárymárkem v bytě narkomana. Kulíšek alias Kulda přišel s Čárymárkem. Oba jsou ze Sokolova, přijati na žádost drogově závislého majitele. Kulíšek byl typický byťáček. Bohužel měl postižení nohou a špatně se mu chodilo. Byl velmi kamarádský, pozitivní, nekonfliktní a mírumilovný, stejně jako byl Čárymáry. Rád trávil čas uvnitř, ale v létě, když vysvitlo sluníčko, byl rád venku a vyhříval se v trávě, na lavičce nebo na verandě. 

Nanuk alias Dadý (ev.č. 68) představuje netradiční příběh plašánka ze Sokolova, který měl hlad a přitoulal se k nejlepšímu místu. Dadý byl odchycen u útulku Láskou ke kočkám na návnadu. Dlouho se kolem útulku pohyboval a nešlo ho lapit. Byl plachý a hladový. Nebylo možné na něj položit ruku. Dadý byl opravdu velmi plachý kocourek. Při příjmu rozboural kuchyň. Všechny nás postavil do pozoru. Museli jsme mu dát co nejdřív volnost, protože to uvnitř nezvládal. Od té doby byl šťastný. Byl u nás od roku 2016.  Dadý byl zdravý, krásný kocourek, který se nechal ode mě pohladit, před cizími však utíkal. Byl rád venku. 

Bráškové Můrko (ev.č. 69) a Bucík jsou z otřesné kauzy koček přivázaných u stromu. Měla je babička majitele, který viděl, že babička péči nezvládá a přivezl je. Můrko a Bucík žili jen na vzdálenost provazu.

Můrko byl v dezolátním stavu. Prošel u nás obrovskou přeměnou a z vystrašeného uzlíčku nervů byl  peciválek a pohodář. Můrko byl zlatý kocourek, nar. cca v roce 2015. Byl u nás od léta 2019. Zemřel na ledviny na stáří.

Karlíček (ev.č. 70) je starší kocourek, který se našel v rušných ulicích v Karlových Varech. Bylo mu kolem 12-16 let věku. Chtěl mít už svůj klid a rutinu. Byl zlatíčko. Miloval pobyt venku. Byl klidný kocourek, i když se zdál jako trochu mrzutý dědoušek, rád poskytnul rámě a ochranu našim nejmladším kočičkám. Lidi sám od sebe nevyhledával. Dožil se u nás vysokého věku, kolem 20 let.

Bábinka Klárka (ev.č. 71) přišla psychicky zdeptaná. Klárka byla nalezena bezprizorní, chodila za lidmi a prosila o pomoc. Žila v Žandově celý život na ulici jako bezprizorní. Nikdo se jí navzdory její krásné a mazlivé povaze neujal. Živila ji stará osmdesátiletá paní, která nás požádala o pomoc. Nemohla se už na Klárku na ulici dívat. Zachránila jí život tím, že jí roky krmila a nenechala ji napospas osudu. Nevíme, kde se v Žandově Klárka vzala, ale určitě něčí kdysi byla. Klárku jsme přijali v roce 2019. Při příjmu byla na tom psychicky zle. Přijela zlomená, psychicky na dně. Klárce jsme se hodně věnovali. U nás si užívala pohodu a štěstí, začala si hrát jako koťátko. Milovala lidi a byla úžasná. zemřela na stáří v cca 16 letech. 

Vilík (ev.č. 72) je další kočičkou vyhozenou na ulici. Původně žil u pána s dalšími pěti kočičkami, jenž byly společně s Vilíkem také vyhozeny na ulici jedním majitelem. Vilík byl bázlivý. Dostal se k dočaskářce Káťě, která ho vypiplala a poté umístila k nám na Libnov. Jeho kamarády, kteří byli společně s Vilíkem vyhozeni z domu, se nám až na jednoho, který se dostal k dočaskářce Kátě, nepodařilo vypátrat. Dodnes nevíme, co se s nimi stalo. Vilík  zemřel v roce 2021.

Sandokanka (ev.č. 73) jsem našla ve strašném stavu na benzince ONO v Chebu. Ihned jsem zveřejnila prosbu o pomoc. Vzhledem k plachosti byl odchycen zkušenou záchranářkou kočiček. Sandokan byl v posledním tažení. Měl masivní otevřenou ránu na krku plnou červů. Na ulici neskutečně trpěl. Dle veterinářky byla šance na přežití mizivá, ale zvládli jsme to! Původně byl divoký a stal se z něj mazlík. V počátcích musel být kvůli léčbě a divokosti oddělen. Sandokanek měl obranné reflexy a vyjížděl po ostatních kočičkách. Brzy jsme zjistili, že přijetím Sandokanka riskujeme harmonii kočiček uvnitř azylu. Nakonec se nám podařilo situaci ukočírovat. Sandokan se díky uzdravení rány uklidnil. Byl pro nás zjevení. Přečkal velkou bolest, užíval si život, hezky papal a přijal ostatní. Pohled na něj byl pro nás odměna za veškeré úsilí a péči, kterou jsme mu věnovali. Zemřel stářím v roce 2023.

Milošek (ev.č. 74) byl vzatý z útulku z Prahy mladým párem, který však brzy zjistil, že se jim Milošek nějak do života nehodí a nebaví je. Kontaktovali mě s prosbou o umístění Miloška k nám. V opačném případě chtěli Miloška odvézt zpět do útulku. Milošek u nás našel domov a byl to velký a krásný kocour. Narodil se v roce 2015. Byl to plašší kocourek. Zemřel v lednu 2025 stářím.

Domí (ev.č. 75) byl nalezen jako koťátko na ulici v Chodově. Přijali jsme Domího do Libnova, když mu byly 3 měsíce. Z Domího vyrostl krásný statný a dominantní kocour. I když byl kastrovaný, nezapřel v sobě přirozenost kapitána smečky. Fungoval mezi kočičkami jako náš Ozzy mezi pejsky. Domí byl specifická kočička, která je fixovaná pouze na jednu osobu a od ostatních lidí se nenechá pohladit.  Domí byl Lidušky obranář, kočičkopejsek, který ji všude doprovázel, takový manžel v kožíšku. Dominik zemřel v roce 2022 na zákeřnou formu kalicivirozy, kterou se nepodařilo dostat pod kontrolu.

Samíček (ev.č. 76) byl nalezen ve Svatavě. Zachránila ho veterinární sestřička. Děti házely po Samíčkovi na ulici kameny, když si toho sestřička všimla, bylo jasné, že situace je vážná a Samíček musí být ihned odebrán. Hrozila mu vážná zranění. Navzdory zamilování do Samíčka si ho sestřička nemohla nechat a nikdo jiný ho nechtěl. Libnov Samíčkovi otevřel své dveře. Přišel jako čtyřletý, (*2013). Samíček byl nemocný. Bojoval s dušností a bral léky. Byl uličník. Rád číhal za rohem a vyskakoval ve hře na kolemjdoucí čičinky. Někdy bafal pacinkou vytaženou za rohem. Byl to malý rarášek, který čičinkám neublíží, klidně si s nimi pak lehne do pelíšku. Zemřel na selhání ledvin.

Rocky (ev.č. 77) přišel se sestřičkou Lidulí z nevhodných podmínek. Lidulí je v adopci na dálku. Bohužel Rocky zemřel na ledvinové selhání. Byl velký statný kocourek s dlouhou srstí. Miloval válet se v trávě na sluníčku a s Lidulí byli jedna dvojka. Je nám líto Rockyho. U nás žil od r. 2014. 

Filípek (ev.č. 78) byl nalezen na ulici v Těšovicích. Dlouho koloval inzerát na facebooku s výzvou o pomoc pro nalezeného Filípka. Nikdo se neozval. Filípka jsme tedy přijali. Později se našel majitel. Ukázalo se však dle slov místních i nálezkyně, že majitel o Filípka nestaral. Jako koťátko ho odložil na zahradu, kde ho nálezkyně vídala a chodila krmit. Filípek byl zde opravdu od malého koťátka ponechán osudu. Živořil na venkovní zahradě bez boudičky, bez přístřešku. Pořád se toulal, byl hladový a zmrzlý. Prosil o pomoc. Bylo jasné, že v těchto podmínkách nepřežije. Domluvili jsme se s majitelem a Filípka si nechali. Filípek byl neuvěřitelně citlivý kocourek, který zde konečně našel svůj vysněný domov. Byl tu šťastný a spokojený. Byl pozitivní a stále se usmívající sluníčko plné energie. 

Nelinka (ev.č. 79) byla nalezená na Sokolovsku. Kvůli přeplněné kapacitě útulku byla umístěna u nás. Přišla jako zubožené pouliční půlroční koťátko. Byla zablešená, plachá a zubožená, jako je to u kočiček bezdomovečků zvykem. Nelinka nás ale při příjmu vyděsila. Byla doslova kost a kůže. Podařilo se nám ji krásně vypapat a dnes je z ní nádherná holčička s luxusně lesklou srstí a velkýma zelenýma očima. Nelinka milovala svobodu a volnost. Užívala si naší zahrady. Domů chodila jen se vyspinkat a najíst. Vzpomínáme na ni s láskou.

Koťoulek (ev.č. 80) byl nalezený v Nejdku na ulici. Původní plašánek. Bojoval s polypy v ouškách celý život. Měl polypy v hrozném stavu. Vyloženě mu kvetly růžičky v uších a podstoupil tři náročné operace. Rekonvalescence byla bolestivá a nám lámala srdce. Po těchto operacích polypy znovu narostly. Bylo evidentní, že operace příčinu nijak nevyřešily. Koťoulek trpěl a neměl vůli žít. S lékařkou jsme po druhé operaci zvažovaly možnost eutanazie, protože Koťoulek odmítal jíst, byl rezignovaný. Poté přišel velký obrat, Koťoulek začal jíst a radoval se ze života. Bohužel netrvalo to dlouho. Kocurek podstoupil třetí operaci, ale už nedokázala zvrátit osud. Ko´ťoulek  zemřel. Narodil se odhadem v roce 2011 a u nás žil krásných 9 let.

Hačiko (ev.č. 81) byl pejsek ze záchranné kauzy na Slovensku. Hačiko byl umístěn do útulku Michalovce roku 2009. Útulek sdílel výzvu o pomoc s hledáním domova pro tohoto nešťastného pejska. Přesto zde žil dlouhých a neuvěřitelných deset let. Měl slzavé oči, pohled baseta, ale přesto nikoho neobměkčil. Přestože měl napsáno v inzerátu, že je společenský, hodný a miluje pejsky i kočičky, nedostal šanci na domov. Trpěl průjmy. Nikdo ho nechtěl. Věděla jsem, že průjmová onemocnění mohou být způsobená třeba jen parazity. Nemohla jsem v tom Hačika nechat a dívat se, jak je jeho další rok v útulku za ním. U nás jsme zjistili, že má Tasemnici bezbrannou. Trvalo 2-3 měsíce, než se Hačikovi za pomoci léčiv, antiparazitik a kvalitní stravy úplně upravila stolice. Byl bez problémů a  zdravý a šťastný. V azylu žil 5 let. Byl to bázlivý pejsek. Miloval papání a hlazení. Vždy jsem říkala, že náš Hačiko se může už jen hladit a všechno se mu má povolit. Lékaři mu zjistili zadržování vody. Bral Furon, ale ŽIL. Zemřel stářím obklopen milující rodinou.

Nevíme, jak popsat tuto kauzu slušně. Béďu (ev.č. 82) chtěli hodit s přepravkou do rybníka. Babička zemřela, její dcera se nechtěla starat o toto chundelaté dědictví v podobě pěti nádherných kočiček, které věřily svému člověku a které patřily k domečku. Proto se dcera rozhodla, že je hodí i s přepravkami do rybníka. Naštěstí se informace o těchto kočičkách v nesnázi dostala k nám. Nikdo je v okolí nemohl vzít. Všichni měli ve svých zařízeních plné stavy. Tak jsme se rozhodli, že kočičky zachráníme. Přijeli jsme včas. Byly vydeptané ze ztráty majitelky a přístupu její rodiny. Nebyly v dobrém psychickém ani fyzickém stavu. Vše bylo v šetření PČR. Byla to vedle kocourků uvázaných u stromu jedna z nejotřesnějších kauz, se kterou jsem se za dobu fungování azylu, potýkala. Bédík byl nádherný kulaťoučký kocourek. Lidem ale moc nevěří a nevyhledává je. Nedivíme se mu. Béďa se narodil cca v r. 2016. Byl to bílorezavý briťáček.