Den v azylu

Žít se 60 zvířátky sebou nese velkou zodpovědnost. Je to radost, avšak ne zadarmo

Zvířátkům věnujeme všechen náš čas. Chodu azylu podřizujeme všechny naše plány a celý život. Nejezdíme na dovolené. Nemůžeme si dovolit onemocnět, vypadnout z týmu. Každý den je výzva a jedeme na maximum. Zvířátka chtějí papat, mít čistou vodu, čisté záchůdky. Každý den jim vaříme maso. Sem tam se musí něco opravit. Pejsci se chtějí proběhnout i mimo zahradu. Prasátka čekají na dobrůtku ve své oboře a hlásí se o slovo a pohlazení. Je to kolotoč, který se nezastaví a my jsme za tento styl života vlastně vděční. Já osobně si neumím představit život bez azylu. Zjistila jsem, že zvířata jsou mnohem nevinnější než lidé a že jejich důvěra je stoprocentní. Jejich důvěru si ale musíme jako lidé zasloužit a nezklamat je. Stále se učím, jak se zlepšovat a efektivněji pomáhat.

Náš den

Budíček je v 7 hodin ráno. Maminka přichází v 9:30h a v azylu je do 14:30h. Ráno myjeme všechny talíře a dáváme čerstvé jídlo a vodu. Dopoledne se snažíme udělat největší kus práce v domě - pereme, vaříme, vytíráme a dezinfikujeme podlahu, denně vaříme našim miláčkům kvalitní kuřecí maso s vitamíny a psylliem. Čistíme denně cca 25 záchodů, na 54 kočiček je to sice málo, ale s ohledem na to, že spousta chodí ven, je to teoretické číslo. Dvakrát denně (ráno a odpoledne) se jde ven s pejsky a kočičkami, které chtějí a rády pejsky doprovází. Díky tomu, že je všude příroda a louky, je to bezpečné. Rovnou při procházce krmíme divočáky Vašíka a Máju v oboře ovsem a dalšími dobroty a dáváme jim čistou vodu. Dále pokračuje den úklidem v domě a péčí o venkovní prostory (zahrada, kočičí stanoviště s boudičkami, veranda). Večer připravujeme maso. Každý den chodíme s libnovskou bandou na dvě velké procházky po okolí. Moje práce končí cca mezi 20-21h. Mám tak pár hodin před spánkem na vydechnutí.